Vzpomínám si, když mému synovi bylo osm let a stále po mě chtěl nějakou hračku. Ale vůbec jsem nedokázala pochopit, jakou hračku syn po mně chce, i když mi to syn kolikrát dopodrobna vysvětloval. A mělo se jednat o nějakou hračku, která prý byla úplná novinka na trhu. A protože za tři týdny měly být Vánoce, tak mi bylo jasné, že syn tuhle hračku bude chtít mít také jako dárek na Vánoce. Byla jsem ráda, že syn ještě věří na Ježíška, takže bylo opravdu skvělé, aby mi syn napsal právě na papír, co by si přál anebo aby nakreslil obrázek. Jenomže když jsem tohle vůbec nemohla pochopit na tom papíře a nějak tomu porozumět, tak jsem se ho musela zeptat.
Syn se chvíli vztekal, že prý Ježíšek to pozná. Nakonec mi to syn ale vysvětlil a řekl mi, že je to taková věc, na které se tancuje a koukáte přitom na televizi. Potom mi to došlo. Je to vlastně taková ta technická pomůcka, na kterou když stoupnete, tak vlastně musíte opakovat takové ty pohyby, které vám ukazují na televizi, je to vlastně opravdu zábavná hra a tuto hru znám. Myslím si, že takové technické hračky a další technické pokroky jsou opravdu perfektní. Tyto hračky vlastně zabaví jak děti, ale taky jim zabezpečí pravidelný a dostatečný pohyb. Myslím si, že takové hračky by měly být v každé domácnosti.
Podle mého názoru by opravdu nebylo na škodu, aby každé dítě si vždycky přálo nějakou hračku na Vánoce nebo k narozeninám. Já si myslím, že by mu vždycky mělo být vyhověno. Opravdu si nedokáži představit, jak by se syn tvářil, kdyby třeba pod stromečkem nenašel žádný dárek, který si přál a který si psal Ježíškovi. Já si myslím, že kdyby tam syn nic nenašel, že by úplně přestal věřit na Ježíška a také by ho Vánoce moc netěšily, takže vždycky aspoň dvě hračky z jeho dopisu přání mu pořídíme, a dokonce i tento skvělý technický vynález, který si syn velice oblíbil. A má ho z loňska a jsem opravdu ráda, že ho syn má a hraje si s ním i dodnes.
